Škodolibost

Prolne se v tobě každý hřích,
s úsměvem hledím, jak jsi zpych,
vášeň, pro tebe spásná,
chamtivost po zlatě jasná,
závidíš i nos mezi očima,
už vím, proč mám raděj svého otčína,
při každém náznaku v tobě roste hněv,
po rukou stéká ti krev,
celý den bys jen spal,
jídlem by ses cpal,
od rána do večera,
nechápu, jak můžu být tvá dcera,
směji se tvému velkému břichu,
takže milý otče Hříchu,
přivítej mě, jsem tvůj host,
tvá dcera Škodolibost.