Bohyně Morrigan

Jsem jen kapkou v moři, nevýraznou a nepotřebnou.
Ale přesto důležitou pro ty, jež žízní zmírají.

Jsem jako kapka krve, jež stéká po ostří nože, stejná jako ty ostatní.
Když však k zemi dopadnu, v tom okamžení něco se zrodí a něco v temnotě věčnosti zanikne.

Jsem jako květ modré růže, jenž vyrůstá mezi trním ostružin, ty trny trhají lístky mé okvětní.
Avšak já svou krví je v kus ledu změním a život v nich tak ukončím.

Jsem jak plamínek svíčky, příliš malý na to, abych prozářila celý svět.
Přesto však dost silný na to, abych byla počátkem jeho zkázy.
Jsem bohyní života, i černou paní smrti.
Můj hněv poznají jen ti, kdož trýzní a vraždí lid keltský.

Jsem bílou mlhou nad jezerem, i krkavcem, jenž oznamuje konec bitvy.
Chráním holí čarovnou ty, jež magii zasvětili život svůj, a kopím kosím v nemilosti ty, kdož bezpráví, žal a smutek rozsévají.

Můj dotek hladí jak vítr, i pálí jako krutý mráz.
Ty kdož chceš podrobit si keltský lid, ty, můj hněv poznáš…