Otče náš

Otčenáš

Co je komu do historie
Když život vůbec neprožije
A jenom tupě po práci
Jde a všechny prachy utrácí..

Co je komu do poezie
Když už se ani neumyje
A světlo se mu z očí vytrácí.
Na sobě cejch – jak vandráci

Co je komu do radovánek
Když mu nemoc vzala spánek
Tma je věru špatný kamarád
Plamen srdce nějak nechce hřát

Povím ti jedno tajemství
To se snad ještě dělat smí
Žádný tunel na tě nečeká
Tady a Teď je tvá replika

Tak vstávej, nenech život prokapat
Přece to tu nechceš všechno vzdát
Havrani ať klidně odletí
Najdi sílu změnit tohle prokletí

Celou dobu budu s tebou stát
Vezmi si mě klidně pod kabát
A když se tě zeptaj, jak se máš?
„No, zatím dýchám, otče náš…“