Březnová

V parku svatého Patrika
houpačka skřípe ve studeném vání
pár zmrzlých ptáčků kleje do ticha
a irská neděle svou nahou šíji sklání
svatý den se jí skoro netýká

Dusno je málem k nedýchání
Katedrála se zamyká
Děkan jde domů – úsměv, rukoudání
a šťastná záda posledního farníka
dal jim kříž Větší jim dají Angličani

Do tmy řve smích dublinská putyka
děkan jen projde kolem Pousmání
Koná se divná irská oklika
na jejímž konci někde snad
je smilování.