Zlomený, zraněný a ztracený

Prší.
Stálý zvuk deště se rozléhá skrz větve sromů,
zní ve stéblech trávy
a půda je nasáklá
slzami z nebes.

Klap, klap, klap,
dusot kroků se mísí s tóny deště.
Po kamenné cestě utíká
chlapec.

Bělostné čelo mu brázdí stroužek krve,
vždy znovu zahnán kapkami vody.
Pláče.

Běží rychle,
bez cíle,
pryč.

K hrudi přitisknutá trojice knih,
plášť podřený a potrhaný.
Student.

Nevnímá vůni mokrých květin či listí,
neboť uvnitř něj panuje chaos.
V srdcích ostatních již pro něj nezbylo místo
a on cítí smutek a bolest,
vztek,
lítost,
strach i zradu,
to vše společně.

Běh náhle zpomaluje,
dech je klidnější.
Již jen tři kroky
a chlapec se zastavil.

Spatřil konec všech nadějí
a začátek nového světa.