Rituál krve

V jedné chvíli oči poklidně zavřené,
v druhé dokořán,
odhalujíc vyděšenou modř
a bělmo.
Student probudivše se,
prudký nádech zaleknutí polyká.

Však co to?
Slyší hlasy.
Zpěv, kdesi z útrob katedrály.
Svíce v lucerně již dohořela
a paprsky měsíce skryl mrak.

Ve dne katedrála mysli,
katedrála srdce i duše.
V noci nora Luciferova.

Chlapec vstává,
rozhlíží se, neváhá
a vydává se za podivuhodným zvukem.

A hle!
Antikrist zmizel,
místo něj černočerná tma,
jen díra,
chladná chodba,
a z ní ozývají se ty hlasy.

Strach přichází i s touhou poznat,
však zvědavost je silnější.
Student mizí v temnotách.

Co ale spatřil za chodbou
vyrazilo mu dech.

Třináct stvůr v kápích stojí nad nehybným tělem tvora,
jenž věrnou kopií sochy antikrista jest.
Pět z nich rozmístěno do pěticípé hvězdy.
A všude okolo
na studené dlažbě krypty
svíce,
bylo jich šest set šedesát šest.
Číslo toho, jehož jméno je
Versus Christus.*

A mladík již rozeznává první slova.

,,Sanguis bibimus.“**

Pět čepelí se zanořilo
do pěti zápěstí
a krev kape na tělo ďábla.
A jakmile první kapka dopadla,
dříve mrtvé se náhle pohlo.

,,Corpus edimus.“***

Nestvůra
stojící u hlavy vládce zla
vhodila mu do tlamy zakrvácený kus masa,
a ďábel sebou počal škubat
a roztahoval křídla,
podobná netopýřím.

,,Tolle Corpus Satani!“****

Chlapcovy uši naplnil nelidský řev,
satan ječel, vřeštěl, skučel, pištěl a skuhral.
A do toho všech třináct kreatur volalo:

,,Ave Satani!“*****

Stále hlasitěji
a hlasitěji
až náhle vše utichlo.
A jedna svíce po druhé
počala zhasínat.

Student leknutím uskočil,
zakopl
a upadl
na temný mramor.

To bylo když zhasla poslední svíce
a celý výjev se ponořil do tmy.
_________________________________________
* Antikrist
** Krev, kterou pijeme
*** Maso, které jíme
**** Ať žije tělo satana
***** Sláva satanu