Poslední hvězda

A z útrob katedrály vysvitlo oslnivé světlo.

To ožila žena s křídly.
Andělský hlas z nebes se rozléhal
všemi kouty ztraceného ráje.
A co bylo svaté, svaté bude zas!

To je ona,
poslední hvězda,
jediná víra v nejtemnějším tunelu.

Kráčí, s rukou nataženou,
zářící světlem zapomenutých světů,
šířící život a naději.

Co bylo mrtvé, znovu umírá,
a ďábel již nemá žádnou sílu.

Zazněl poslední výkřik satana
a on padl
a již nikdy nepovstal.

Křídla roztažená,
vstříct novému ránu
ničí vše zlé.
Dcera nebes
s železným motýlkem,
který ožívá a odlétá,
jako symbol svobody,
věčného života a pomíjivé smrti.