Adona

na trůnu osudů sedí
pln láskyplné vůle
v tichu setrvává
pohne se snad

setne hlavy chromým kráčejícím růžovými sady
a přitom
ulici smějící se černě nechá být

stíná hlavy snícím
druhou rukou
přetěžký kvas rozlévá kolem
je cítit šupinami
a starou gumou
spáleniště čistější než chrám

hroutí se obzory vzdušné
plnovous času cuchá se a tuchne

polibkem svým
dodá naději
anebo ji vezme
pryč
mečem planoucím