Peručenče Lucifere / ego a Já

Peručenče Lucifere,
světlo boží v sobě’s nosil
z něho zrozen a jím byv
tedy proč obrátil’s sebe
a spustil v sobě’s touhy vliv?

Podlehl jsi té iluzi,
jako jeden každý z nás,
že žijeme v nesnází cele
a ve snu že se žije snáz.

Po pomíjivém stále dychtíš
a už jen to, že vůbec dychtíš
to je přeci děsně špatné…

špatné?
dobré?
že by zase iluze ta samá?
Dobré, špatné, správné chybné
Toho v světě nikde není.
Toužíš po blaženosti pohlazení?
Potom však můžeš být zklamán
Proto radši miluj, přijmi
Tím pak budeš obšťastňován

Že všechno má svůj tvar a jméno?
Možná, ale není jím.
Tak proč to takto ztotožněno
Ve své mysli i já zřím?
Že má mysl neklidná
a z toho že se rodí zmatek?
Umění však nepozná,
ten, v kom není ega šotek.

Peručenče Lucifere,
světlo boží v sobě nosíš
z něho zrozen a jím jsi
jiného však nejsi ničím
i když věříš v iluzi

To světlo boží to je Bůh
Věčný, stálý, prostě jsoucí
Nebo si mu říkej Duch
Bez rozměru, bez proporcí.
Ehje ašer ehje