Svět za zády

Žádnej ráj, žádný nebe, žádnej bůh,
jenom svět, možná ďábel a pak taky vzduch.

Až po existenci někam poletím,
přistanu v jednom obrovským pajzlu,
až zase tvým řečičkám naletím,
a znovu skončím v ha....

Tam dole bude teplo a hlavně něco k pití,
sejdem se tam všichni, my všichni lidi.

Na barových stoličkách si přiťuknem k věčnosti,
a po nočních pitkách se bůhvíkde proberem,
zde vyžijem ze své neřesti,
a ne nějakým pitomým návodem.

Není pro co smutnit, není se ani proč radovat,
nikdo na vás z vrchu nekouká,
nemá se o nás kdo starat,
tak proč dělat z každýho hlupáka.

Možná se rouhám a to je hřích,
tak si ho připište k té spoustě dalších,
já vám kašlu na nebeský smích,
to si nechte jako pohádku naivních...

Copak, víra mě má držet při životě,
ale jo, vždyť já přece věřím,
možná v něco zakázanýho v tomhle světě,
a možná právě tím se liším.

Nezměním se, jsem to co jsem,
a tak mě i ksakru berte takovou,
mě i s mým démonem,
mě i když často zlou...

Jestli se nelíbí?Tak k čertu s tím...s vámi
jak říkám, já se nezměním...chápete mí drazí a milovaní lidi???