Bolest, nebolest

Kolem dnů prázdných procházím,
vlny se ve mně bijí,
usínám s touhou nejasnou,
v prostoru vlci vyjí.
Bolest se v lehkost rozpouští,
slzy mě jenom hladí.
Alejí stromů vznešených,
šepotem listů spálených,
křikem těl Tebou znavených,
osnovou sítí spletených
a poutem rukou vztyčených,
paprskem světla zkrášlených,
osudem lidí zmámených,
nástrah světa zbavený,
proniknu k Tobě, chceš-li, již.