Bílý nebo černý ráj?

Kráčím po křehké hladině
a sním o Tvojí nevině,
o daru touhy spálené,
odlesku vodního kruhu,
svědomí strachem sevřené,
volám Tě, blízký můj druhu!
Kameny házím do oken,
neslyšíš hlasy těch z dáli?
Ostrovy stříbrem poseté
boj s krásou květů rozkvetlých
ve svém počátku vzdaly.
Plní se slova vyřčená
v této vteřině žití.
Rybka se sítě zalekla,
lest rybáře v ní cítí.
Zamíchals řádně kartama,
že bílá s černou mi splývá.
Ze srdce 3 se stvořila,
teď políbit jen zbývá...