Anotace: Dnes jsem cestou ze školy míjela jeden kostel. Bylo poledne a zvony se ozývaly už zdálky... ale když člověk přišel pak blíž... nevím, proč mi to zvonění připomíná chřestění kostí..., prostě nevím...
Jarda: Já tak většinou píšu, ale teď jsem trošku zmanipulovaná Labyrintem světa a rájem srdce, kterej čtu a kde Komenský podobný tvary slov používá celkem hojně, tak toliko k vysvětlení. A v tomhle případě mi to pomohlo "doťuknout" tu náladu (teda jsem se o to snažila), vždycky mám pocit, že kostely mají takovou svojí "starou duši"....trochu jsem tím tu jejich atmosféru chtěla vypíchnout a zvýraznit.
Navíc myslím, že k týhle tématice se možná ani nehodí používat obyčejnou hovorovou řeč... :)
...takže to nezměním, snad se nebudete moc zlobit...
26.05.2006 15:06:00 | WOAM
Na druhé přečtení se mi to líbilo víc, ale nelíbí se mi tvary zdať a nať. Zkus psát víc "jak ti zobák narost".
25.05.2006 15:24:00 | JardaCH
To vůbec ne... spíš jsem se snažila zachytit okamžik, ale pak mě napadlo pár postřehů - třeba v řádcích:
z kostela zlacené zvonění kostí -
Zdať tvých, ty bohoprostý?
-doznívá.
Mám trochu pocit, že třeba tím, jak se (nejen) ty zvony zdobí, se člověk může nechat tak trochu zmást.. že nevěří v ten zvonivý zvuk, ale v to, co ho vytváří... a pak to zvonění vlastně částečně ztrácí ten svůj nábožný podtón, když ho lidé vnímají jen "hmotně". Potom jsem navázala myšlenkou, jestli tím chováním církve snad trpí nevěřící, to je jen taková poznámka, asi jako něco "proč to proboha zavrhovat" a potom to "doznívá"... a znovu se vracím k těm hmotným "zbytečnostem" kolem církve. Jak to postrádá smysl. Jak to omrzí. A taky jak málo lidí dnes věří, třeba oproti generaci našich prarodičů.
A to jsou jenom tři řádky... Já nevím... původně to byla čistě pocitovka, ale mrzelo by mě, kdyby se na tyhle pozdější narážky, nebo postřehy, mělo zapomenout.
25.05.2006 14:31:00 | WOAM
Nebuď naštvaná na tradice, vypadá to jako by jsi měla špatný den a kostel byl tvůj hromosvod.
25.05.2006 13:35:00 | petrzal