Jen se tak rozhlížím...
„Jen se tak rozhlížím“
Řekl a šel dál
Já neschopen slova
Na místě ztuhle stál
V jeho tváři úšklebek
Však neříkající nic
Jen se tak rozhlížím...
Však pohybu netřeba
Stačí pohled jen
Čas vynechal večera
A v noc přešel den
Smích zmaru slyším v dáli
Starce nevidět
Jen se tak rozhlíží
Jak vede si náš svět
Jen lehce okem hodí
Čímž všechnu pýchu shodí
A zbude jen stud...
Jen bosou nohou šlápne
Záplava stopy spláchne
Do bezedných vod...
Minul mne, ještě žiji
Však pohlcen strachem
Stmívá se, mračna sílí
Kolem spálená zem
Té strašné katastrofě
Já němým svědkem jsem
Neb přestože hlas mám
Nejsem schopen slova!
A stařec?
Kde konec mu je?
Nechal za sebou
Široké koleje
Jen se tak rozhlížel
A konal...
Na konci všeho - zvolal:
„Jen se tak rozhlížím...“
Komentáře (0)