Zápas

Smrt
jak strašná
dovede být
cesta prašná
chceš po ní navždy jít ?

Je i cesta
která je plná radosti
na jejím konci
král lásky tě pohostí.

Tam je krásná
úplně každá chvíle
obloha jasná
došel jsi nádherného cíle.

Těším se na to
těším
strhávám ozdoby, zlato
co to dělám?
na oprátce se věším.

Proč ?
no přece proto
že že tohle nebe není pro mě
jsem uvězněn, spoután
v tom druhém, utrpení domě.

Mám ale naději ještě
že příjde láska
vezme kleště
a ta pouta zpřetrhá...

A kamenné srdce změkne
ústa se rozzáří v úsměvu
v nekonečně krásném nápěvu
budu zpívat...

A nebo budu zívat ?
pohrdat stále láskou ?
pomoz mi, Bože, pomoz !
jsem schovaný za pěknou maskou.

Ty víš
že uvnitř jsem
plný zášti a zloby
pomoz mi, pomoz !
už připraveny jsou hroby.

Nemám nic
prázdné ruce jen
ale ještě v hloubi srdce naději chovám
že před Tebou se někde schovám.

Falešná je to naděje
ale ještě dýchám
a proto doufám
že nadějě i pro mne je.

Ta mi život dává
jako vodu čeří mohutné peřeje
peklo ?
to je silná káva
peklo je.

Stejně ale ještě doufám
že snad i pro mne je
ta s dobrým koncem cesta
Charón už pádluje !

Pomoz mi Bože !
můžu doufat ?
je naděje ?
doufám a doufat chci
doufám, že peklo nebude na konci.