Světlo růže, světlo v nás, světlo v univerzu celistvém.

Pláč i radost z lásky vyvěrati může,
pocitu květ to jest, jest to světla růže.
Jdeme lásko loukou plnou kvítí krásného,
nevadí ani to, že je sněhu na něm nasněženého.
Kdo miluje, květy všude kolem sebe vnímá,
z lásky pláče i radosti... V okamžik, kdy s milovaným se objímá.
A byl to jistě Bůh, darovatel lásky a těch květů,
když tvořil svět v sobě samém a daroval se takto svému světu.
A je to jistě vůle Boha že znám tě i miluji tě,
jsi ty, jsem já... Bůh cestu zkřižoval nám jistě.
Jsem vděčen Bohu, Stvořiteli za tak krásný vesmír, za tuto planetu živou...
Těším se má lásko až s úctou políbím tě, a po louce z Boha s Bohem v Bohu půjdu opět i fyzikálně s tebou.