Galaktické peklo

Letíme vesmírem
jak plivanec nemocného
malomocní Bozi
pomýjivé nic....
snažíme se řídit to
co nás pohlcuje
opilí zkapalněným
Všemohoucnem.....

Jako mrtví ptáci
už nezaspíváme
jen křídla pozvedáme
když kometa se vrací.

Galaktické peklo
hořící slova básní
světlo mrtvých hvězd
nám lže skrz zhroucený čas
výbuchy novy
tlukot vesmírného srdce
žene temnotu do žil
beztvarému masu.

Jak mrtví ptáci
už nepoletíme
jen hlavou kývneme
když kometa se vrací.

Letíme vesmírem
falešní Bozi
a lačně dojíme
zlatý prach z hvězd
ztraceni "na cestě"
onanujeme nad vlastním obrazem!

(jako Bůh, co stvořil Bytí,
by sám sebe mohl uzřít a prožít!)