Můj Pane, mše půlnoční štědrovečerní...

Věčný Pane, jež stvořil jsi vesmír celý,
na štědrý večer, při mši půlnoční, se mi slzy do očí draly.
Vím můj Pane, že Syna svého miluješ,
pravdou a světlem ve všem s láskou panuješ.

Ty slzy Pane můj, to bolest z dogmat,
když lidi nepochopili a od pravdy učinili obrat.
Vždyť to kázání i připomění jen v prospěch jim,
vždyť peníze vybírali pro z církve vybraným.

Můj Pane vznešený, proč žádají Tě od cest pokušení,
proč jen chtějí, ať jsou pokušení zbaveni?
Vždyť i Syn Tvůj byl sváděn lhářem nezbedným,
a Syn Tvůj ďábla odháněl, aby byl Ti Tvým věrným.

Můj Pane, k pláči mi ta mše byla,
modlitby všechny z přání samých do uší mi zaznívala.
Proč jen lidé nechápou, že kráskou je Ti vděk,
láska, radost, úsměvy... To modlitbou je všechen věk.

Můj Pane, Otče i Matko všemu vesmíru živému,
lidé naslouchají tomu ďáblu lstivému.
To žal v mé duši, když slyšel jsem jejich slova,
k Tobě obracím svá všechna "DÍKY"... Znova a znova.

Kdybych nemiloval Tebe Bože věčný, můj Pane živý,
nedokázal bych odpouštět viníkům ty jejich viny.
A tak, kdybych přání mohl mít můj Otče jedinný,
přál bych si, aby lidé stali se bytostmi uvědomělými.

Přesto Pane ne nebi i zemi nechci o nic víc,
než abys mé díky za vše přijal, se radujíc.
Dals mi mysl, pocity a ruce i nohy jako nástrojů,
skutky dobra konat chci a plést ze slov pravdu do závojů.

Můj Pane, vždyť uznávají Tvého Syna jako jedinného,
vždyť ale všichni lidé, dcery i synové, jsou z díla Tvého.
Pak hned soud v mysli vynesli nad lidmi jiné víry,
nepřetrhli takto nit Tvé pravé světla síly?

Věčný Bože, Pane můj... Pláč ti lidé přinesli mé duši,
Ty vložils do mne lásku i radost, co v tom pláči sluší.
Tys věčnost moudrá, všemilující i odpouštějící,
já člověk, Tvůj syn, co jest Ti ve věrnosti klanějící.

Ta mše půlnoční i tak naplnila mé srdce Tvou sílou,
né však jejich slovy, nýbrž mou duševní pevnou vírou.
A ten ďábel už poslední své duše loví,
slyším ve svém pocitu, jak spravedlnost hladoví.

Proto já odvracím se od církve co své si jistě vydělá,
miluji bez rozdílu ty, kterým k Tobě ze srdcí světlo vyvěrá.
To astrální světlo z těch srdcí víc než slova všechna,
to láska k Tobě a radost v očích... Toď má moudrost všechna.

To má láska k Tobě Pane můj,
při milujících věrných v pravdě stůj.
Kamenem pevným jsi všem milujícím,
jsi moudrým Stvořitelem odpouštějícím.