Hádes a Zeus

Na té velké hoře Olympu, usnul Zeus na silnou hodinku.
A pak shora slyšel hlas: „ Bratře vstávej, už je čas!“
Zeus se leknutím probudí a co nevidí!
Toť jeho bratr Hádes si sprostě s pekel vylez!
„Slunce zapadlo, nastala noc. Přicházím za tebou,
aby to vzpurné lidstvo poznalo tvou moc!
Vždyť se k nám už ani nemodlí a proto prosím,
dovol mi vypustit Krakena, aby tahle věc byla rychle vyřešena.“
Zeus z lože vstal a na Háda se podíval.
„Háde, Háde od kdy se o cizí věci zajímáš?
Vždyť obvykle pro ostatní jen hrůzu míváš.“
„Ty předsudky, ó bratře mi srdce trhají.
A tvé ruce jak na mě blesky vrhají!
Já měl pouze dobrý úmysl, aby život lidstva měl nějaký smysl.
A ty mě takhle urážíš a vůbec si mě nevážíš!“(fňuk)
Zamyslel se Zeus dlouze, poddám se Hádově touze.
„Máš pravdu bratře milený, i vládce bohů muže být zmýlený.
Tak dobře, Krakena si pusť a ten svůj plán ihned spusť.
Teď běž, ať tě nikdo nevidí a změň v dobré ty bezbožné lidi.
Zeus pozvedl očka svá: „ No vidíš bratře, jaká je moudrost tvá.
Já tedy jdu Krakena vyburcovat, aby lidé
nemohli dál naše chrámy znesvěcovat.“
Hádes už se chystal odejít a najednou Diovi došlo, že lidstvo by při tomto činu pošlo.
Zeus se v tu chvíli rozmáchl rukou svou a uštědřil bratrovi potupu pořádnou.
Bůh podsvětí se zjevil v Tartaru a nejdřív si myslel, že snad spadl na hlavu!

Tartar totiž ihned poznal a pomyslel si:
„Zeus se zase vyznamenal!
Vždyť jsem pro něj chtěl jen dobro, s tou drobností, aby mě to bodlo!
Cožpak poznal z mojí řeči, že chci, aby ne jeho, ale mě uctívali všichni Řeci?!“

Zatím na Olympu na hoře, hádají se bozi v jedné komoře. Koho dosadí na Hádovo místo? To zatím nebylo jisto.
Zeus chtěl dosadit Herkula, syna svého, aby podsvětí bylo pod kontrolou jeho.
Athéna si myslí pouze, na Olympu už je nouze. Herkula dosadit na místo boha?
No to by byla hotová pohroma!
Ale budu raději mlčet, aby z Dia nezačaly blesky crčet.
„Die, otče, co tě to napadá? Vždyť šílenství tě svou zlovůlí popadá! Dosadit na místo boha bratra mého, když zaprodal jsi toho svého?“
Zeus zkoprněle zírá, jak se Apollón jeho vůli vzpírá.
„Apollóne, Apollóne synáčku můj,
Přestaň mi tady na hlavu kydat hnůj!
To co si myslíš ty, pro mě důležité není!
Hlavně, že to schválím já, vedení!“
Zeus hledal pohledem Poseidona, bratra svého, aby našel zastání u něho, neboť tohle začínala být bitka tělo na tělo.
Poseidon však někde hřešil, proto s nimi nového boha neřešil.
Zeus si tedy řekl, vyřeším to sám, vždyť já vlastně nápad mám! Apollóna z Olympu pryč dám! To si vypije, na mě klít
v Podsvětí on bude dlít!
„POSLOUCHEJ TY VZPURNÝ SYNU, TU JE TREST ZA TVOJI VINU! HERKULOVI BUDEŠ SLOUŽIT, POD PÁNEM PEKLA SE BUDEŠ SOUŽIT!“
„Otče, jsi ty normální?!
No nic. Vidím, že mě tu není třeba.
Herkule, pozdravuj ode mě Kerbera.