Letní báseň

Bůh stvořil svět,
aby ho měl rád.
Aby lidem mohl pomáhat,
pomáhat lidem se smát.

Z myšlenky vzešlo slovo,
ze slova zase čin.
Stvořen byl svět,
a člověk tu rád žil.

Pak přišla tma, křik a pláč,
lidé se zapomněli smát.
Vypukl boj, násilí a zášť,
jeden druhému se snažil štěstí krást.
Začali jsme se všeho bát.

Pomalu dorazil svět na své dno,
došlo mu, že to není ono.
Že láska je tou cestou do nebes,
a kdo nalezne Boha již nehledá cestu zpět.

A tak přichází zlatý věk,
člověk je šťastný a samý vděk.
Má štěstí, zdraví, bohatství,
ze všeho spoustu radosti.

Dokonalý je svět,
příroda, město i květ.
A i tomu kdo na svět žehrá
Bůh ve dne v noci s láskou žehná.