Předvánoční zamyšlení

Hledím tu sám,
uprostřed davu
a zírám na tu nádheru.
Sepjaté ruce mám,
v tichosti rozjímám,
a je mi smutno, věru.

Ve skrytu duše ptám se však,
co uzří můj vnitřní zrak,
co oči mé však nevidí,
když lidé vráží do lidí.

Otázky tanou,
když padá hvězda,
Která dává naději.
Odpověď danou,
vždy dostanou,
tak proč ji lidé nechtějí?

Očím hlava zapovídá,
přestože často ruce spíná,
proč nevidět ten boží plán.
Vždyť v lásce není nikdo sám.