Kříž

Venku zima, v světle kříže,
zemdlý stařec krčí se
„Bože můj, dopřej mi skrýše“,
usilovně modlí se.

„Marně spínat ruce k bohu,
když tvou prosbu neslyší,
jak pak v tebe doufat mohu…“
znavený stařík zakřičí.

K bohu se však nedoneslo,
jeho prosné volání
venku zima ,sníh a temno
nik ho už nezachrání.

Zemře sám,
jako zvíře v lese opuštěné,
pak zbaví se zemské tíže,
jeho tělo zpustošené.

„Bože můj, pane,
už nemůžeš mi pomoci,
mé tělo je již vyčerpané,
jak po dlouhé nemoci.“


Běží stařec, běží lesem,
Míjí stromy , louky, keře
Zakopává o pařezy.
Do rukou dřevěný kříž béře.


Tu podlamují se mu nohy
„Snad čeká ho smrt jistá?“
Klesá tiše na kolena,
a v rukou spjatých svírá,
Ježíše Krista.