Osude!

Prodírám se tmou,
hledám spravedlnost.
Tu děvku línou,
její prdel zhnilou.
Celou věčnost
ještě nenalezenou.
Snad po narození
hned zavražděná,
černým plamenem spálená,
bez trochy důstojnosti
do urny dána,
v hluboké zemi pohřbená,
nicotou obklopena.

Kdo je ten srdcervoucí vrah?
Je to osud?!

Tak osude vylez a pojď se semnou rvát!!!
už tě dál nenechám srát,
na ty co mám tak rád!
Nebudeš rozhodovat,
co nevinným vezmeš a zmijím dáš!
Na konec světa
pro tebe dojdu,
sprovodím tě ze života,
já spravedlnost budu!

Rozhlédni se kolem mne…
Ty nevinné tváře…

Co snaží se smát,
bolest tím zakrývat,
po nocích slzy utírat.
Hrůznou minulost jsi jim dal,
a nejistou budoucnost,
které musí se bát,
jim dáváš dál,
aby se satan mohl smát.

Mám tolik zlosti pro tebe,
nepomůže ti ani samo nebe.
Pekelným ohněm projdu rád
na konci cesty budu tvůj KAT!

Za tvou hlavu,
slepým bohem zatracen budu,
za ďáblem půjdu.
Pak mě čeká jen tisíc let naříkat
a v bolestech umírat.

Všechnu tíhu světa s sebou si vezmu,
všechny Vaše břímě příjmu.
Za vraždu duši svou ztratím,
v nekonečné tmě se vytratím.

Vše pro krátký pohled do očí,
kde upřímné štěstí uvidím
a s čistým svědomím,
že radost nikdy neskončí,
rád sebe zatratím.

Už musím jít…