Anděl u kostela

Jak anděl procházela kolem
a pro mě přestal existovat světa shon
Vlnila se jako gotická světice
její chůze ten nejčistší tón
Zbožňovat bez patosu
vzbudila ve mě touhu
Já zírala na nadpozemskou krásu
Ikony, modly.

Já stála tam na rohu
a kouřila jointa
Zasáhlá krásou co nesmí pohasnout
Ve tmavě blankytných šatech
se vznášela
křídlama mávala
a já se ptát nesměla
To světlo, ta zář!
V údivu beze slov
nechám si o ní zdát
Její nazrzlé medové vlasy jak vodopád
z nebeských výšin až ke mě do pekla
Ty já chci uctívat!

Pokožku bělostnou jako lilie měla
ta dokonalá spása mého srdce
neposkvrněná
Jako laň ztracená a přesto jistá
Víla velkoměsta
kráčela, pevný krok
na pobožná místa.

Já anděla spatřila,
sama špinavá,
pentagram na rameni a v ruce červený
jsem na rohu stála,
víno popíjela
jointa kouřila
a doufala
že existuje,
neb se mi snad zdála!