Chtěli jsme déšť

Chtěli jsme déšť a teď tu máme povodeň.
Slzy z mraků brečí nad naším životem.
To nic není,
to jen pan Bůh nad námi pláče a dává nám co proto.

Kdysi chtěl,
aby byl hezčí svět.
Nebýt tu sám,
to byla jeho zvěst.

A co nyní máme?
Člověku věřit nemůžeš,
každý dělá pro sebe.
Slovu jako láska a čest se říká provize.

Lidé jiní nebudou,
i já budu stejný.

Jen mi, pane můj, sílu dej,
abych dobrým člověkem byl.
A krásnými slovy svůj život naplnil.