Shořelou alejí

Jak ranní rosa,
co zmizí skrz den.
Já chodím bosa
teplým lednem.
Kráčí svými sny,
jak shořelou alejí.
Zdobily dny
ač daleko dřívěji.
Snad plná vzteku.
Snad plná odpuštění.
Skrz většinu roku
- má bolest se mění.
Má tichá modlitba
zarytého ateisty
vane jak sutba
mezi padlými listy.
Hledej a nalezneš,
teď tiše šeptám.
Miluj a nalezneš,
na víc se neptám.