Letopočty osudu
Letopočty osudu
Anotace: Mihne se to na rozhraní vědomí a podvědomí a nečekám, že budete rozumět, ale některá bolest vás dokáže pronásledovat skrz život a vy jí nemůžete odčinit. A to je trestem. Není pokání když mysl je jak rozbouřená hladina oceánu.
Je to několik let.
Co osud zavolal
a mě nechal prázdnou náruč.
A je to pět let
co sem si nechal roztržené srdce
Snažil sem se.
Pokání jako sebeobětování
zbavení bolesti
mamon bez lesku
stižený šílenstvím agónie
Chtěl sem se léčit
ale léku není vně, je uvnitř
schovaný
zašitý
nepoznaný
Za tu dobu
jak bez života.
Snažím se dýchat a vím jak to je
ale v myšlenkách pavučina
tma je rozlehlá a já klečím
křičím
tápu
Nemělo to smysl. Osud zavelel několikrát.
Zlomil mi nohy
přerazil záda
nechal mě ležet.
Světlo už nikdy nevysvitlo.
Svítit nebude.
Železitá pachuť na mám jazyku
radiace života
pomalu bere i to poslední
otrávená je má mysl.
Chtěl jsem.
Mohl jsem.
Nikde jsem se nepodvolil.
Je tohle osud?
Komentáře (0)
Doporučit
TiskPokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.