Prohraná bitva není výsledek války

"Slyš má slova, milý Synu,
ožívám a znovu hynu.
Duše jsou mi zavázány,
ty, jež popírají sebe samy.
Ty, které jsou spravedlivé,
zůstanou na Věky živé.
Prostor, ten se stále mění,
když v člověku Boha není.
Čas v minutě Věčnost skrývá
a Smrt ta je stále živá.
Když se blíží Boží soud,
vol trest, který nezná pout.
Kdo se hříchem spoutat dá,
na toho jsem krutá, zlá.
Až si svůj hřích odpyká,
minuta mu snad zatiká.
Objeví poslední šanci,
chopí se jí psi i psanci
Tato velká milost Boha,
rozpozná, kdo jak se chová.
Nic mu totiž není skryté,
čin a ani myšlenka i hbité,
to však všichni dobře víte,
jen někteří pochopíte!"

Díky, Otče, za tvé rady,
za vzestupy i za pády,
hlavně, že jsi navždy tady!
Tady v Srdci v Duši mé,
přesto jsme bytosti dvě.
Bože, Otče Vesmíru, Pane,
chraň mě před vším, co mi klame.
Ať za žádné okolnosti
nedám zvítěziti lži a hanebnosti
Jsme my oba tiché mosty
a řev, ten je hněvu prostý.
Díky Ti, za všechno, Otče,
za sílu i požehnání
taky, že v tom nejsme sami.

"Věř mi, věř mi, věř mi stále,
ve víře jsou dokonalé, dokonalé
lidské ctnosti nebojácnost, smíření,
ty jsi moje dítě, Svět je moje stvoření.
Jen vytrvej v boji, má ruka ti rány zhojí,
a rytíři, ti jsou tvoji, bezhlavých se každý bojí.
Ti, co rozum sjednotili s mým přání,
ti přinesou pokoj, ti zpečetí požehnání.
A ty, ty jsi jejich Paní, růže, jež se trny chrání.
Rozpoznáš syčení hadů,
předem cítíš v lidech zradu,
to protože ctíš mou radu.
Je mi líto, že tě bolí,
když lidé zlo raději zvolí,
protože víš, jak trest bolí.
Poslechni mě v každé chvíli,
to abychom zpečetili,
to, co v Bohu znovu sílí.
Věř mi, věř mi, věř mi dále,
miluj pokorné, upřímné, stále."

Drahý tati, kéž bych vždy znova,
zachovala tvou vůli i slova.
Vítr, který čistí vzduch,
vodu a deštěnek duch,
oheň, který pálí, čistí,
zem, smrt a i svaté listy.
Svatí, Svatý, Svatá, Svaté
ručičky času, Slunce zlaté.
I Vy víru v Dobro máte.

Jsem silná, jsem vytrvalá,
jsem pevná jako orlí skála.
Jsem dítě pohádkového krále,
jsem jako ty, miluji tě stále.
Potřebuji jen bezhlavé rytíře,
potřebuji i slušné handlíře.
Mám Tebe a Ty máš mne,
čas míjející noci a dne.
Máš to, co chybí velmistrovi a Johnovi,
je to slušnost, pravdivost, zásady královy.
Zkoušela jsem si Vás dlouho
a 30 šancí bylo zbytečností pouhou.
Hadi syčí z jejich činů, slov i myšlenek,
i když se tváří morálně navenek.
Ať si lžou lidem klidně dál,
mně otevřel oči Nebes Král.
Ty jsi můj Mistr, moje láska veliká,
ty neuplácíš kurvy, politiky, četníka.
Měla jsem namále, když špinili mé sny,
jen Ty jsi skutečný rytíř bezhlavý.
Tak to je láska, to je síla,
když jeden druhého nevydírá.
Nezneužíváme se, jsme přece přátelé
a některé domněnky nejsou domnělé.
Já totiž s určitostí vím, že i v té špíně
jsme oba našli ty smělé.
Zkoušela jsem Vás a Vy mě špinili,
to Vy jste ti skutečně provinilí!
Díky Ti, Pane, díky tisíckrát,
že jsi mě naučil s lidmi šachy hrát,
to, aby všichni poznali, kdo má Tě skutečně rád,
a kdo z těch bohatých a slavných umí skvěle lhát.
Díky Ti nastokrát!!!