Úbočí

Úbočí

Když rozvinutá nemoc útočí,
vraští se nám obočí.
Zračí se v něm nemoci konec...úbočí,
a život pád ukončí.
V letech jež za neblahé dny označí,
ti co přichází i odchází z úbočí.

Od mládí připraven vydechnout,
naposled vydechnout.
A stesk po životě útočí,
na vše co smrt ukončí.

Připoután k Bohu od mládí,
nemoc má sílu...víru oslabit.
Připoutaní k Bohu...k životu,
neb On je Bohem živých,
neb On život navrátí,
a naději těch spících v smrti,
i těch na úbočí On záhy naplní.

Jo....naplní naději těch tisíců,
kteří tak rádi zas Zem zaplní.
Tak stále ještě nemoc,
nemoc útočí a žene nás na úbočí... .
Však za dní pár se smát budem,
a říkat smrti...kde jsi?,smát se,
lásky prožívat...zpívat,hrát...smát se.

Poznání naplní Zem živých,
již žádné úbočí...žádný pláč.
Neb On bude přebývat s námi......tak život nikdy neskončí na úbočí.;
.
l