Už nemám strach

I.

Je čtvrtek a mám strach,

Přesto večeřím a Ty jsi krásná tak,

Že to až špatně snáším.

Jsi krásná,

a já ti o tom nedonáším,

Jako odrazem,

všem mých slabostí i přání,

nepočitatelných,

jak radost ze svítání.

Je čtvrtek a mám strach a přesto večeřím.

 

II.

Je pátek, mám strach, že umírám, ač tu nejsi,

Kams odešla a proč ? Tu nejsi,

A v břevnech klidně hlodá červotoč,

A kde jsi?

Stejně vím, co bude dál,

A dav, který se rozplakal,

Se pomaličku rozešel, byv doplakal.

Je pátek, už nemám strach a zemřel jsem, a Ty tu nejsi.

 

III.

Je sobota. Už nemám strach.

Jsi se mnou, i s pochybností,

Bez které by Tě nebylo.

Stejně jako bez chvilek prchlivosti,

Smíření by nebylo.

Už nemám strach, jsem jenom prach,

A ten se přece nebojí.

Proto nevzpomínám,

jen vím, že jsi tady,

A jsem tomu rád.

Není kam pospíchat.

Když už jsi tady.

Já jsem Tvůj prach.