Chladné ohně Svartálfheimu

Kapičky krve z rampouchů k zemi kanou,

pod kladivem álfů zvoní kovadlina.
Jedna z myšlenek, kterou odsunout chci stranou,

je stále živá a stále jiná.

Ve stínech světel trpaslíků siluety

smějí se mi, jsem tu host.

Ztratil jsem se mezi světy

a jejich říše mám už dost.

"Cestou zpátky potkáš vlka,

kapku krve k pití dej mu.

Povím ti, co pak tě čeká:

Už nikdy neuvidíš chladné ohně Svartálfheimu."