To slamtalogy

Enigmatický medailonek:

 

  Zlatá májová krev plodnosti, slovácký snílek jdoucí

  za štestím malého prince, vítr uštknutí a sedmé srdce dun,

  zvuk lávových vln, jsi jich pln,

  pouště šelestí, v jejích očích,

  Tě zvěstí. 

  Poezie v dotecích k tmám hořké slzy táhne,

  mezi sítnicí verše a stínem hudební zornice.

  Z úsvitu rodí se báseň, od bolesti uvolní,

  ze strasti tě svádí k harmonii rovnice,

  ke skalárním kolektivním ozvěnám.

  Zrozen suťí dechu předků okostic,

  po kouřovém mostě vně žeber světa,

  skulpturován ze smrti,

  do života živých vťat ván rozestříc!

  co verše odprostí líc Ducha,

  hledá Tvar!

  Tvář Astrokmeta!

  

  Démantový turmalín naděje české lyriky

  dálná peruť příslibů vlaštovky poezie 21. století.

 

 0. Otevřená báseň o zrození slamera

 

 To jeviště jménem dějů půlnočních

 má oči všude bytosti nestvořené

 mýtické rozbíhají otisky noci děsů zástěnné

 

 To jeviště jménem půlnoční slammer

 Vypravěč u ohně tká z peřinky dechu

 litanii džungle jeskynní malby i měst budoucnosti

 již desítky tisíc let 

 

 

 První lebky duší tuší sudbu člověka

 než dorazí do přístavu

 hypnotický krystal 

 příď plachetnice zmrazí 

 nekonečnou hlubinu těžnice zvané Přítomnost

 

 Slunce výtrysky krvavé všechny ze srdce odkryty

 láska zrodí ve vteřině tisícerého úsvitu zmírající

 

 Krajiny slévajících moří z oblaků trámů tnou

 galeony na obzoru tyrkysové peřeje Nesmrtelných 

 

 

 Zahrady bouří napospas plachtám nezkoseným

 zázračnost pláče dítěte v nitru dělových těl katalánské perly

 

 Nazí andělé deziluzí snící neskonale o majáku

 o milenčině tajemství úsvitných plátků okvětenství

 

 Svět oáz vústí do stanice za spásou osou vlnění

 na planetě hvězdného prachu rozední se roh bdění

 

 

 V démantové modři jasu temnotného zahalené

 esence lidství nevydělitelné v chrámové děloze smíchu

 rozptýlí náhlý výtah vesmírný pokolení věčných

 

 V útrobách nabudoucích čistých záplava boje vítězných Vítězství

 a než přijde den vyjeven tisíc vesmírů zemře a jeden se zrodí v míru

 

 krásnější než snící divoké galaxie azuritu na opálovém pobřeží supernov

 věž v zápřeží otěží uchrání zlatých pevností poezie

 s ohni nedobytnými spánku vrcholků 

 neopominutelnosti lazebnice

 pazourkového prince 

 

 

 Malý vůz ohnice vesmírné ohbí bytostí závrati

 se vytratí celý než vzpomenou si astroláby paměti

 vlny výsostné nesmírné láva ze srdce 

 lásky čerň zapraská břidlic očí smáčí vústí per

 per divotvorných  než Uchvatitelka lodic

 ze světel těl zítřejších

 na cestě stoupání blahoslavených

 odzhojí síň smrti míz Přítomných

 strhávaje střežení bezčasí v zápěv nejtižších

 

 

 

Vše ve všem jest kosmofilm bez počátku konce

 v řády letce slam není učení o uzavřeném sevření

 slam je zákon mysli diktát bezbřehosti bytí a života

 ohňostroj zračivé zářivosti věčného dítěte

 malého prince jež obkružuje Vesmír

 lithiniumkrát za vteřinu záživotí mrknutí

 pozemského pozorovatele v moři nejplodnější extáze 

 kdy báseň v den promění vroucí litanie slamu sen

 nebo zemře v nevyhnutelném lůně nejplodnější lehkosti prázdnoty.

 

 Písek proměnády řasinek slova která nejsou slovy

 a pro které nezemřelá krásná prochází tam

 v tíze sil oskoná moci přijetí vahám

 nedozírné tváře os neznámé bohyně

 o lidech mlčící v Tajemství luně

 Slamen! Nádraží Slamenus Lumen Periculuum!

 Slamen úsus myslidar konsensus! Slam pamět bezbřehých počitků Světla!

 Slam za bezbřehosti bytí bez paměti! Slam za charitu lůna  v živoucsténajících sténání!

 zživoucnělé znovuzrození bez bohyně pohybu na mikrofonu života smějící se bohové v pláči klející kvílející

 a svrabem kolosální krásu lidské komedie tragicky klestící...

 

 Lásko kruhu bez prstence! zásmrtí fosílie emanence!

 Perpetum Memorabilim actum Perforum!

 

 Nezkrotná výšino rovin letorostů života

 umu čichu ad existentum 

 vidoucnosti zřící záplentí

 

 

 Fórum: slamer - ům mu sám - idis etin olos ech anrette ecul! 

 Ony všechny psychické pertuberace,

 permutační ódy na niterné turbulence,

 po všechná vaporizovaná zenit nadpřirození,

 

 stavby budoucnosti mentálií,

 skulptury fotografií duševních desetiletí příštích,

 obrazy zárelikty zítřků kaligrafie

 vidění paměti všenosné,

 (fluorosférický tlak v žábrech a spórách komnat myslících)

 mandalo ukrajujících bytí,

 z poslední Večeře půlnočního slammera, 

 veršetesajícího slammyslící Tvůj Příliv

 

 věnováno/Poetus magicum Inspiuranuum!

 

 Z cyklu: Na hostině v Lazaretu

 

  29.5. 2015

 

 

 Interreligiózní galaktický dodatek smrtelnosti:

 

 I.ÓHM ;Zbásni slamuj, žij, dýchej,

 oživej, znovuožívej, sni,

 žij, odýchej, miluj,

 uvolni se, ulož mysl do přítomného,

 vystav nekonečný most k ní,

 natáhni se a vypni ji,

 stopni myšlení,

 buď esencí

 Dechem Kosmu;

 

 Štítky pozdravů,

 okvětnice kosmické spirály,

 jdou ztančit všemi směry,

 až na soumrak toho co vozí,

 naše těla dolů na zem,

 síla přitažlivosti mizí,

 vznášíš se do netělesna,

 přes patra membrán,

 zářivé oceány nirvány,

 svádí boj o nemožnosti,

 spiritualita tvaru noosfér,

 koncepty mizí v polích

 dělitelných jedenácterými dimenzemi,

 ty je utkáváš kavalériemi nozder a mozku,

 ten nejnepróhlednutelnější tkadlcův stůl vesmíru,

 až pojednou staneš na vrcholu jehly,

 směřujích vstříc prabytosti všemocné,

 ucítíš její starodávný hlas,

 říká

 'Jsem utkána

 ze Světla

 svatých hvězd'

 

 Na počátku jich bylo šest

 nebo sedm

 

 a tak se rozpomeneš, 

 půjdeš dál za oceány za lány Stvoření,

  za možnosti ke zlomu k tomu určené,

    kouřový most tě jen mnohovesmírně zatěžuje,

      vystřelíš čakrou míst k amorfizaci prostoru nahoru,

         vše se uděje ve vteřině bezčasí plástve žhnoucí pulzují,

             myslíš na bezmyšlení o konkrétní filosofii nekonečné budoucnosti, 

                vykroutíš neznámostem vtělený a předem definovatelný tvar stvořitelnosti,

                  ční se od polí oči jež tkví zde a jinde mezi tím co je a není a bude nebo nebude, 

                        rozedmosti infinit tomu vévodí vybereš si správně cesta tě svede vždycky správně

  až z zásmrtí kde se probudíš

  a tma tě nepohltí

  nezadržitelně budeš blíž.

 

  Čemu ? Prozatím nevíme čemu.

   Jste jen Vy a Mosty mezi lidmi

  Poezie a Vy, my a vy jedinci společné noty

   mezkové kosmické fugy

    jednoatomární molekuly hmoty

  námořníci jednoty

   surfaři noosférické vlny bezpočátků

     a Atomy

      věčné tři atomy

   Já Ty My

 

    hrající si na bohy

    na počátku

    byl zvuk

 

    ÓÓÓHMMM!

 

 --------------- ---------------- -----------------------------