Že by to nebyl sen, ale realita?

Osvítil mě svit Luny,
když jsem usínal.
Anděl strážný se na mě zadíval.

Přisedl si vedle mě,
křídla si protáhnul.
Zjevil se mi v dnešní večer,
abych nezapomenul.

Dívá se na mě mile,
ruku podává,
náhle skládá verše,
do duše mi promlouvá.

,,Kamaráde,
nezapomeň žít a usmívat se,
jen tak uvidíš ode mě šance.

Budoucnosti se neboj,
už ji připravuji.
Jen sleduj znamení a srdce pootevři.

Běž dál s hlavou vztyčenou a pamatuj si,
že já jsem s tebou."

Podal mi ruku,
důkaz přátelství,
roztáhl křídla a odletěl mi.

Ráno se budím a na papíru čtu všechna tahle slova.
Že by to nebyl sen,
ale realita?