Kdo...

Kdo podá mi ruku,

když topím se v bezedných dnech.

Kdo popřeje sluchu,

když místo slov šustí jen dech.

Kdo zbaví mě strachu,

když po proudu pouštím svůj chléb.

Kdo zvedne hrst prachu,

když předtím ho smočí tvá krev.

Kdo přepíše zítřek,

když včerejšky pokapal jed.

Kdo zdobí můj vnitřek,

když zvenku je vidět jen šeď.

To Ty stavíš mosty,

přes propasti nekonečné,

pak zveš své hosty,

co s Tebou smí splývat věčně.