Věřící šneček

Šneček od rána přemýšlel co asi bude dál, jako by se budoucnosti bál.
Však jeho víra v záchranu je silnější,
měl by zase uposlechnout svojí intuici nynější.
A taky, že jo, již učinil jeden ze zásadních kroků,
milá slečno, paní, muži, hochu.

A teď už jen občas přemýšlí, přemýšlení však prý bolí,
ale on i tak už ví své, ví, že intuice přichází z hůry,
právě teď zahnal další můry.
Neboj se šnečku milý, neboj se ani o svojí rodinu,
já poradím ti jako vždy, ty stojíš při mě, já stojí při tobě,
vyhneš se smrti povodně.
Vyhneš se ohni, vodě, vichru, já tvojí duši sklidím,
já tvoji budoucnost již vidím.

Poděkoval šneček Stvořiteli svému, a je mu jedno, že ostatní se smějí,
on pokorně poděkuje znova a znova, a on i On, usmějí se na sebe oba.
Šneček je věřící, křesťan, a ve své vlasti je jako bílá vrána,
on však tuší, že jednoho dne z rána,
budou balit,
a pak vzlétnou, a asi na jeden krásný ostrov poletí,
než vidět smrt, válku, prokletí.