Velké Losiny

Beztělní tvorové rvou si mordy krví
Rozevírají své bezzubé čelisti
Nejsou zde poslední, zdaleka ne prví
To oni od Toho zemi očistí

Válejí se v euforii ryku
I vydávají zvuky co Kosmos sám
Já za křiku nevděčníků
To odstraním, úděl vykonám

Jsem jejich vůdce
V ruce kříž svírám
Sám za prahem evoluce
Poskoky své povolám:

„Pojďte blíže, stíny noci
Pojďte blíže, běsové
Nechť na tuto poběhlici
Zazní vaši hlasové!

Krmte se na jejím těle
Zasévejte hlad a mor
Poničte jí duši skvěle
Ona je jen nízký tvor!“

A pak oni, hmotní stíni
Vystoupají ze všech stran
Svému se pánu klaní
Z dáli zvoní souzvuk hran

Umí rdousit, umí drásat
Rozkousají všechen kov
Má zvrhlá vilnost bude plesat
Až vydají se vpřed na lov

Kdesi v lesích mezi stromy
Uloví svou drahou zvěř
Neochrání ji už domy
Neukryje Hořící keř

A když z lesa třeba prchne
Dostihnou ji u města bran
Pak již její mysl pukne
Zazní nářek černých vran
Později, až soumrak padne
Zaplanou lidské pochodně
Stovka Tím znečištěných zvadne
Já sloužil jsem ochotně