R

'Už nevím co bych o smrti napsala' řekla se zastrenym hlasem, jako by ji někdo dýchal na zatylek, na siji ve stisnenem prostoru mezi dvemi pokoji. Nezbytný strach a moderní paranoia, posprejovana sídliště a ujizdejici masa kamionů na obchvatu. Něco kloudného a ledove odtaziteho se pohnulo v jejim srdci. 'Jako bych to už někde zazila' projela ji myšlenka hlavou. Vzpomínala na bezesnou recyklaci tvora uvnitř článku její vize. V uších ji zněly elektronické bubny. Na hrudi ta cena jako je skvira prazdnoty a smutku po coitu. 'Opravdu hluboka produkce myšlenek'.

Snažila se usměrnit tok myšlenek. Za okny svitalo nad městem. Prach telesnosti mizel s narustajicimi kilometry. 'O cem jsem to přemýšlela?' Vzpomněla si pojednou žena v pruhovaném pyžamu v patře sedmem městského bytu. 

'Jsem pouze myšlenkou' z teto věty odvodila logickou vazbu 

'Chovam se jako myšlenka' vedu dialog sama se sebou 

'Vesmir recykluje sve tvůrce -role sebeprozivani jako akt spisovatele'

Potřeboval se poradit, mel onu myšlenku, že zmeni svět skrze umění, skrze intermedialni textury a příběhy za oponou, na negativ iluminaci otisknute smotky iluzí, zítřek vylity z hran.

Napadlo jej, že řemeslo se dá dělat od stolu, draha básníka herce spisovatele proti dráze kameramana filmaře a režiséra. Jak by řekl pravý tvůrce. Normální moravsky schizoid, který se zanicenim hovoří o podstatě jakéhosi obludaria budoucnosti, hybridaria budoucnost.

V podstatě, za necháme li teoretizovani, cela hra by se mohla jmenovat 'Hybridarium', v krabici plné polstrování by se nacházel makrokosmos vztahu a všechny proměny tvůrce. To je vztah vesmírné budoucnosti.

Další nova myšlenka, vidim svoji budoucnost, sedim nad papírem v prazdnem byte, nacházím jen poprasek toho co bylo mym aktivním citovym životem, produkují povídku, divadelní hru i video každý měsíc do toho skládám elektronické skladby a snazim se přijít na to proc jsem tady a vytvořit smysluplný rámec života a byti.

Potrebuji tvůrčí nezávislost a naučit se hospodařit...začal jsem u povídky o ni a skončil u jedné z oněch myšlenek a přesto jej touha dělat film nepřešla. Film budoucnosti. Film o kosmických rozhovorech zachycenych ve fiktivní divadelní hře. V jednom z Vesmíru se zrodil onen nápad, vize budoucnosti. Koncept, technicke řeseni, realizace. Celostní pojetí člověka. 

--------

Divka sedící v kulisarne před vlastni podobiznou dokresluje portrét Mony Lisy, z úst ji visí nudle na rtu má kvasnicovy knír a z oči ji tece prizmaticka krev nového paradigmatu. Musíš se dřív naučit vidět novou krev skutečnosti, když chceš pochopit to co delam a co v hlubinne jsem a predstavuji . 

Dale jen vruby na adresu lidskosti: mela jsem prehnane velke představy o sobe samém, o manifestujici se orbě i bestialni bytosti v sobě a besich a zakorenene paranoii, kterou se snažíš zaprahnout a vytvořit osobnost ktera nemá nejmenší strach ze smrti a ze sebe sama. Takova osoba má budoucnost dosáhnout potenciálních vrcholu a uplatnit se jako umělec a bavič pro siroke publikum. 

Ve skutečnosti jsou dva obsahy které manifestuji a pisi jejich počátek na nebesa, obsahy toho co prozivas a spolupodilis se na mimozemské misi lidskosti, mise je 'en mise en destroye' abysmalni rétorika seismicke momenty diverzitni beat, armorizovana kakafonie slova, valencni potenciál devět, skladbatura vetnych celku, kulminace alma mater, zvyseny potenciál lidského dechu a hlasového ustrojí.