Lučavka

Runami malovali po stěnách
Azbukou po stropě
Latinkou na betonovou podlahu

Dlažebními kostkami hráli posmrtné sonáty
O skla výlohových oken
O oči bezzemků
O dnu
O
…

Kolikou přišpendlili svatební košile
Na šňůru věčné tmy
A světlem se zdáli oslněni
Když koupali nohy svých jalovic
V pramenu Lučavky
Rozené Královské

Pak zapálili hranice a na nich obětiny Bohu
Hořely jalovice posvěcené Lučavkou
Hořely stohy sena sušeného slunečním démonem
Hořely i dívky
Dívky, ty hořely nejvíce
Poskvrněné i čisté – hořely dívky

Odklidili ten veškerý mor a prach
Do chrámu slavně kráčeli
Napít se z onoho potoka
Hledali křest
A nalezli jen žár
Ve vlastních hrdlech

A hořeli
Hořeli svatí i světští
Hořeli býci a muži
Jen dívky již hořeti nemohly