Vraťme se do svobody

Po mnoha letech, spím zase s mojí růží v malém pokoji,
a ve chvílích lásky prožívám překrásné de javu.
Po hlavě nahý do řeky,
zase skočil do života a ve skříni nechal jsem všechny převleky.

Zlatá pouta, kterých jsem se tak hrozně bál,
z mé vůle nechal jsem si nasadit … aniž by se někdo smál.
Znovu našel jsem svou pravdu a svobodu,
o které jsem přišel, když dopouštěl se podvodů.

Všechno co máme, zdarma dal nám bůh,
mi pohrdáme těmi dary … on jediný nás suď.
A těm všem co jedí zakázané ovoce,
platíme naším časem, aby z billboardů mohli sklízet ovace.

Naše živá těla jsou perpetuum mobile,
za talíř polévky děláme vše, aby ty jejich mohli být otylé.
Furt nás nutí zrychlovat,
pojďme radši naše děti dobře vychovat.

A pak mládí i stáří zase ve vzájemné úctě bude,
a ty co ničily naše sny … odsoudíme k věčné nudě.
Zaparkujme všechna ta drahá auta,
zocelme naše těla a z popela opět vstane město zvané Sparta.

Berme si jen tolik kolik musíme,
vždyť tu naší zemi pořád novými silnicemi dusíme.
A možná, že to zakázané ovoce,
bylo maso, které uštknul had … jenž do té chvíle se plazil bez moce.