Potulný žebrák
Potulný žebrák
Anotace: ..
Nesu kousek chleba, u brány vyžebraný.
Hodil mi ho k nohám jeden,
co si chtěl koupit odpuštění.
Dívám se na slunce, které zapadá.
Dívám se na děvče, co v prachu leží.
Má zkrvavená záda, údy, šaty samý cár
a přesto dýchá.
„Bože, díky za ten dar.“
Tiše šeptá, hoďte kamenem,
já hříšná byla, jsem.
Církev, moje milá,
to jen lidi jsou
a kámen ten už dávno není,
kdyby s ním chtěli hodit,
museli by rozebrat své domy,
vymanit se z hříšných pout.
Takový pošetilec kvůli děvčeti není.
Jen slova klovou jako vrány,
ale neboj dokud žiješ, my vyčistíme tvoji duši,
v které stojí boží chrámy.
Vodu ke rtům,
skýva chleba, je mým i tvým.
Tady je Bůh, ne za hradbami,
tak pojď, miluje Tě,
jsi a je tu s námi.
Bože odpusť nám naše viny,
Jako my odpouštíme viníkům.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Nevím.. zda jde vždy odpustit. Ale časem se odpustí snad vše. Děkuji za komentáře. Je to milé pokud mě něco malého nesežere.. jsem se normálně zasmála po dlouhé době. Tak teda kuji a měj příjemný zbytek dne.
02.03.2007 17:13:00 | Najlin
...možná jsme se provinili,
možná rány utržili
za své ne vždy dobré činy...
...však když oči otevřeme
v okamžik, kdy hodně zle je,
tak většinou nalezneme...
...třeba vodu,
třeba chleba...
...víc se napsat
prostě nedá...
* * *
Tleskám, čarodějníče!! :o)
20.02.2007 17:18:00 | Cecilka
...ámen ...mimochodem , něco na tom bude ...to tě napadlo při čtení v breviáři ...nebo sám život ...
20.02.2007 14:23:00 | WhiteSkull
Děkuji. Znamená pro mě moc.
20.02.2007 12:52:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Jednou jsem jí napsal jako momentík k básni co už tu není.
Mám svolení jí vytisknout a tak je nejen pro zatoulanou Hvězdičku, ale i pro vás.
Přeji krásný den.
20.02.2007 10:58:00 | kouzelníček
