V kapkách kouře

Halí se do sutin
odešlých mraků
tak jako v ohništi drát rozžhavený,
kolik je hodin a kolik je měsíců,
kdy se čas naplní
dávno sám nevím.

Až jednou přijde, snad ji sám překvapím,
budeme spolu a sblíží nás tma,
budu ji věřit jak nikomu nevěřím,
stačí když pod hvězdy usednem dva.

Ona ví především, že žiji pro život,
že žiji pro lásku, že žiji pro ni,
na snítkách traviny zelené pastviny
slunce se sklání a srnky se honí.

Až ji zas uvidím, radost mi udělá,
můžeme básnit a budeme snít,
ona ví to moje tajemství života.
Nebudem litovat.
Budeme žít.