tušená modř nebe
podpírá víčka
unavených očí
ještě chvíli než smutek
zmrzne do němých krystalů
a sklapnou čelisti mihotavého dne
...fůru nedočkavě ohlodaných věcí
rozházel včerejší bezstarostný smích...
popros les
co nahé větve jeho stromů tiše přikyvujou
v bázni souznění
ať do rána tě nechá bloudit
závějemi spadaného listí
vymodlených snů...
Ta je tak krásná, jako kdybys věděl...děkuji, moc.
30.01.2018 17:46:57 | Philogyny1
ale spíš tuším..Svatko, vždyť se už trochu známe...měli bysme si na to jednou připít...:-D díky...:-D*
31.01.2018 00:58:01 | Frr