Zbloudilá

Slunce zapadá,

V lesích se ztrácí

A dívka mladá

Začala s prací.

Zklamaná, zrazena

Či svedena z cesty

Teď z dívky je žena

I v šatech nevěsty.

Snad noci sobotní

Utrpěla ztrátu –

Muž odešel od ní

Se vztahem k opiátu.

Byla i bitou,

Nadávky snášela.

S bolestí skrytou –

Jen vrásky do čela.

V potemnělé aleji

Člověk - snad ztracen

Za úplatu pozve ji

A koupí za cent.

V tom měsíci Máji

I za hvězd svitu

Člověk-muž pozná ji

Bez lásky, citu.

Vsadili ji v pouta

Ti bezejmenní ,

Zahnali do kouta -

Úniku není.

Byla jako nejedna

V blátě rybníku,

Teď chce vyplout ze dna

Z obětí norníků.

Doufá, přijde ten,

Který jméno své sdělí,

Že bude ochoten

Nechtít, co jiní chtěli.

Již klepe u dveří  –

Hřích v úmyslu čistém,

A s tělem soupeří,

Podpírán Kristem.

Nabídl dámě

Vlídné slovo,

Předal ji v rámě

Kristovo.

Trhly se okovy

Už vyšla z rohu.

A lidem vypoví –

„Ach, díky Bohu.“