Obrácení

 Za zpěvu houslí

  byť bratra rdousí,

Na straně protější

hudba mě konejší.

Byť je již zoufalý

neví kudy kam.

Přihlížím z povzdálí,

po chvíli utíkám.

Zní vážnost basy -

oči bratra zhasly.

Teď spí – ještě za dne,

ruka navždy chladne.

Tu zazní struny klavíru,

když vzpomenu si na víru.

Věřil jsem snad všemu,

však nezeptal se, co je ti?

Nepřišel jsem k němu,

nedaroval objetí.

Zazní i hlas píšťaly,

mé síly selhaly.

Zřím v světle Kristovým -

zaspal jsem - teď již to vím.

Lesní roh zatroubí,

můj žal se prohloubí.

Poznávám svou vinu,

Cítím, že si neprominu.

A tak plný bolesti

prosím, nechť mi odpustí.

 Blízko znějí bubny -

plán měl satan zhoubný.

Již jsem třímal prsten,

však nevyřkl své ano.

Setkal jsem se s Kristem,

tak mi bylo požehnáno.

Zahrají i varhany,

plamen žhne na svíci.

Odhalen slzami –

Hle člověk kající.

Už slyším i zpěv muže,

bratrovi nepomůže.

Ve světě stojí pevně,

o triumfy zápasí,

náhle ozve se ve mně:

„jako člověk selhal jsi.“

To svědomí se ozývá,

kde zima byla mrazivá.

Rozum srdci ustupuje,

Láska v žilách opět pluje.

V tom světle jasném

i dosti podivném,

loučím se se snem -

Život je v srdci mém.

Již za hry orchestru

vyplouvám na cestu,

Kde snad se bolest množí,

kde však najdu Lásku Boží.