Ante portas

Před vysoké cihlové zdi,
sápaly se smrt nosící plyny,
a po vyšlapaných cestách,
plazily se vyčerpané stíny,
...
skrz ostnaté dráty pod proudem,
prostupovaly oči strachu,
nahánějící husí kůži,
proti tváři holocaustu,
...
šel jsem po smrtících kolejích,
z kterých místo humoresky hrály stesky,
všech bezmocných lidí, kteří tudy jeli,
za jejich vyznání, za jejich nevinnost,
...
pršelo mi na tvář,
ale kapky byly slané jako slzy,
zabodávaly se do mé kůže,
která se plnila jejich krví,
...
díval jsem se na ty monotónní stavby,
v kterých se mačkali stovky těch ubožáků,
a já se chtěl nejradši rozběhnou proti branám,
a dát jim volnost, křídla ptáků,
...
seděl jsem tam ve vysoké trávě,
a ať jsem věřil v co jsem chtěl,
( a Hospodin to nebyl)
těch židů mi bylo líto,
těch duší, těch těl...

...těch nevinných lidí