Tma (italský sonet)
Má duše cítí všude prázdno dní
i slova peklu – mrazu prodaná;
pravdivé nikde, lží jsme zničeni;
souzena sluhou nevinná panna.
Sám mnohý stvoří tmu labyrintu
i sílu „Boha“ v bezelstné tváři
i v „květu“ sebe, svém „hyacintu“
vykouzlí faleš která nezáří.
Již brzy vstoupí znamení konce,
nebude žádný mocný zastánce,
jen k pasti závisti východisko.
Všem zhasne srdce – přijde třesk hromů
odejde žal do pouště bez stromů;
u chrámu lásky – mrtvé skalisko.
Upřímně. Nevím, Poeto, jaký je rozdíl mezi sonetem Ang. a It. Ale opět moc pěkné! Ta prvá sloka... mňam. Rád jsem přišel.
06.02.2019 16:32:29 | šerý
Italský abab cdcd eef ggf.
Shakespeare je asi největším mistrem anglického - i zde by měl být jamb - bývá Blankvers (s 10 slabikami - mužský rým - končí přízvučnou stopou). V podstatě jamb - někdy 11 slabik - ženský rým. Jinak rýmy na začátku stejné abab cdcd - pak ale efef a na konci gg (důrazné sdělení).
Největším problémem je pro češtinu jamb. Když píši v trocheji napíši to minimálně třikrát rychleji. Volit vždy (pseudonepřízvučnou slabiku - je to stejně maskovaný daktyl je těžké). Určitě by tam nemělo být "ražené" p, t, k. (u trojslabičných slov to lze "maskovat" délkou /kvantitou/). Jde znělé b, d, g - nicméně i to minimalizuji. Nejlepší je v, h, m, n, i - či samohláska. Je to "kombinace" přízvuku a délky (kvantity) - kombinuji antické zásady (tam rozhodovala pouze délka-kvantita - ne přízvuk) s přízvukem. Jsem asi "hračička".
06.02.2019 18:40:43 | ARNOKULT