Nekonečno a čas

Nekonečno a čas

Jen tiše, tiše něha v srdci zní,

co dává zázrak zcela poslední,

když oddáváš se pouze sladce hrám,

či trpíš v trnech pýchy pro svůj klam.

Na stěnách času slova tvoří stín,

já přesto půjdu novou cestou tam,

kam nezdařený z doby dávné syn,

své chvění fugy předal klávesám.

Mé slzy v poušti věčnost uslyší,

až najde duše světlo ve skrýši

u konce cesty v míru – kdesi tam.

Jen srdce někde chtěl bych ponechat

a přitom zůstat v světě beze ztrát,

současně s Nekonečnem stále sám.