Princezna Terabithie

Přejdeš křišťálový most

přes řeku dravých peřejí

v zemi, kde ctí upřímnost,

a kam dospělí nesmějí.

Obrů, skřetů plný les

a palouk s malou pevností,

poklad světa, toto věz,

i chvíle tam je věčností.

S nádechem zavři oči,

ale otevři svou mysl,

vítr se pootočí,

náhle všechno dává smysl.

V té zemi smíš cokoliv,

jen ubránit si ji musíš,

vzkvétat bude, jako dřív,

tak vládkyní moudrou budiž.

Tvá předchůdkyně stála

kdysi na této pěšině,

ta málokdy se bála,

že neunikne většině.

Ať její drobné stopy

žádný déšť, bouře nesmyje,

drž pevně svoje kopí,

princezno z Terabithie.