Nikomu, kdo si cit u mrazu dálek hvězd
sám ponechal i tam, kde věčnost fugy proudí,
již neuhasne sen u křižovatky cest
a z nekonečna směr jen strastiplné pouti.
U Boha pouze dlí, co stále chce nás vést
i kdesi na konci nic duši nezarmoutí;
za proudu světla dní věčnosti na počest,
laskavým tónem zní, co srdcem neodsoudí.
Děkuji. Nicméně s tímto "STŘEDOVĚKEM" - alexandrínem asi nikoho neoslovím. Musí se to přednášet. Poslední alexandrín je tuším pouze Ortenův. Pak už nikdo. Známá "Karina" od tohoto mistra má stejný rytmus. Musí se to "chytit".
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
Úplně "přesně" to nemá. Zcela správně je:
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
(já bych i tak "prohodil" na kde už se netoužívá)
První je nepřízvučná. Za čárkou - lehké nadechnutí.
Dle mého názoru (nejen mého) by se hexametry měly překládat českými sylabotónickými alexandríny. Časoměrná "délka" je v češtině neaplikovatelná.
On i ten jamb u alexandrínu je problém - nicméně 6 + 6 lze přednést (s cézurou). Ještě jsem zapomněl na ženské a mužské verše - nebudu "zatěžovat" teorií.
17.03.2019 12:22:45 | ARNOKULT