Domov

---...---

když odejdu
už se nevrátím
protože už nebude
kam se vracet
těžko se vracet tam
kde nejsi vítán
a proč taky
proč bys měl
chtít
žít
něco mít
najít smysl
urovnat mysl
a myšlenky
ach ty protivné myšlenky
na smrt
raději nebýt
chci zmizet
přestat existovat
jednoduše
vypařit se
zkrátka nebýt
neexistovat
nikdy
a v ničme
protože nikdy v ničem
neměla pravdu
nebyla dost
dobrá
pro něj
ani pro jiné
nemohla i když moc chtěla
změnit vše
co zdálo se být tak zlé
jenže to nelze
některé věci nelze změnit
ať si to přejeme sebevíc
zbudou jen výčitky a lítost
ach ta proklatá lítost
sebelítost
zklamání
z vlastní neschopnosti a slabosti
nenaplnění iluze
té velké iluze
o níž básník psal a slavík pěl
poutník lkal a mučedník trpěl
leč
marnost
slabost
jenž pudí vztek a hořkost nenávisti
kalí mysl
a požírá zbytky sil
co či kdo mi ještě zbyl
doufat
ale není v co
stále si zoufat
ale není proč
nic se neděje
ráno se usměje
jako se smějí jiní
na sebe do zrcadel
bezduchých kukadel
prázdných slečen
jimž je nejeden paňáca v obleku vděčen
za chvilkové pokouření
nic se nezmění
mým odchodem
ale co když zůstanu
ptám se
je to vůbec možné
jak dlouho to ještě vydržím
a jestli vůbec
sny jsou pohřbeny
teď se loučím s tím posledním
vím že mu již odzvonila hrana
ač nejsem zbožná panna
manžela ni dítě mít nebudu
dala bych si přes hubu
protože za to vinna sobě samé jsem
že
že nemám víru
ani sílu
znovu uvěřit
v slepé naději
kouzelné iluze
co visí na stuze
duhových balonků
záhadných salonků
falešných poklonků
pokleslých úklonků
pitomé maškarády
co hrají dámy rády
ale i pánové
strojení snobové
naškrobení kašpaři
co mistrovsky se přetváří
faleš klam a přetvářka
samá blbá narážka
hnedle na cti urážka
pod makeupem vyrážka
ne nebaví mě v tomhle žít
a nikdy jsem nechtěla
ale proč jsem musela
přestat snít
proč
když sen bylo to jediné co ve mně ještě žilo
teď už žádný není
už dlouho ne
prožila jsem svůj sen
a ten musel skončit
dál už nic není
prázdno
to velké prázdné bezrozměrno
bez tvarů barev bez
ničeho
bez života
bez iluze v kolektivní iluzi
sváru
vážně nemám páru
kam se poděju
co bude
nechci
stalo se to čeho jsem se nejvíc bála
vždycky se tak děje
bála jsem se tmy a byla jsem ponechána ve tmě
bála jsem se samoty a jsem pořád sama
bála jsem se ... však víte
bojím se i teď
že se nebudu mít kam vracet
až odejdu
nebude to odchod ale útěk
poslední útěk
bez ohlédnutí nazpět
protože to by mě stálo vše
proč je to tak zlé
vědomí že nebude návratu
jako vzít lopatu
a pohřbít
ještě živé
tak strašlivě srdcetklivé
bolestně vroucí
srdcervoucí
rozloučení s grácií a bez pardonu
bez omluvy
bez vzpomínek
spálit minulost a plamínek
zadusit
navždy a nikdy
nikdy sbohem
a navždy nevrátit se zpět
ztratit domov
znamená zradit vše
zranit srdce zavraždit lítost
pohřbít soucit
spálit mosty
utéct
a neohlédnout se nikdy zpět
bojím se že se stane to co se má stát
jako vždy krutě nevyhnutelné
mám vskutku čeho se bát
jak těžké na vzpomínce neulpět
nesmiřitelné
leč tam to vše směřovalo
životní rozuzlení
ze kterého návrat není
spálení mostů
a věčnost sbohem.

---...---

bojím se bolesti
jíž nelze unésti